1x14    -    útočiště

Je klidný den na základně Atlantis. Tým Shepparda se chystá na prohledávání města. Ale ještě než odejdou přinesl Sheppard Weirové dárek k narozeninám, hliněnou nádobu, kterou vytvořili Athosiané na pevnině.

Po prohledání obytných místností v jedné části města se Dr.McKay, který je v řídící místnosti ptá Shepparda: "Nenašli jste nějaké lepší obytné prostory, než ty v kterých zatím bydlíme?" Ten mu odpoví: "Pár jsme jich našli, ale nejsem realitní kancelář." Mezitím poručík Ford něco nalezl. Vypadá to jako laboratoř. McKay řekl: "Ve městě jich je spousty, je tam něco zvláštního?" Sheppard aktivoval konzoli a poté se rozsvítila komora, kde byla zmražená stará žena.

V laboratoři se sešlo několik lidí. McKay navrhl, aby ji rozmrazili. Dr.Beckett namítá: "Je nejméně 100 let stará." McKay oponuje: "Proto je každá sekunda drahá, mohla by zemřít, zatím co mi se tady hádáme. Je v komoře již 10 000 let a stárnutí je značně zpomaleno, ale ne zastaveno, proto zestárla." Beckett namítá: "Obávám se, že to může být nebezpečné, mohla přenášet nějakou chorobu, nebo by nemusela mít v pořádku mysl." McKay tvrdí: "Může vědět o tomhle městě hodně, nebo třeba o nějakých ZPM co se tady povalují." Weirová nařídila probuzení.

Po rozmražení se žena ihned neprobudila. Má slabý dech a rychlý puls. Beckett našel v její ruce papírek. Je na něm pět adres hvězdných bran. McKay říká: "M7G 667, tam jsme už byli." Žena otevřela oči, ale na nic nereagovala. Když se najednou otočila na McKaye. Zřejmě je slyší a vidí. Poté se podívala z okna a řekla: "Fungovalo to..." a poté usnula.

McKay a Sheppard sedí v řídící místnosti u počítače a dívají se na plán města. Baví se o tom jak je asi velké a jestli tam jsou další zmražená těla. McKay říká: "To jen tak nezjistíme, bylo by to jako prohledat každý pokoj na Manhattanu." Beckett zavolal Weirové: "Dr.Weirová, pacientka se probrala a říká podivné věci." Weirová, McKay a Sheppard jdou za ním na ošetřovnu.

Jakmile přišli na ošetřovnu, tak jim Beckett řekl: "Je stále slabá a je na ní něco divného, říká mi Carsone, zná moje jméno a hodně toho ví." Weirová se jí ptá: "Jak se cítíte?". Žena jí odpoví: "Nemyslela jsem si, že vás ještě někdy uvidím. Strašně jste mi chyběli. I ty Rodney ." Weirová se ji ptá: "Vy nás znáte?" Žena odpoví: "Já jsem ty, Elizabeth."

Několik lidí se sešlo v konferenční místnosti. Weirová říká ostatním: "Cestovala časem, do dob kdy město obývali Antikové" McKay řekl: "Neměli bychom vylučovat možnost, že je cvok." Weirová namítá: "Může být senilní, ale to nevysvětluje, jaktože toho tolik o nás ví." Beckett přišel do místnost: "Mám výsledky DNA testu, jsou identické s vašimi, Dr.Weirová. Ona je vy."

Weirová se přesunula k pacientce a přišel za ní McKay. McKay jí povídá: "Vím na co myslíte, když na nás čekala v té komoře celá staletí, proč se neprobudila, když jsme přišli. Odpověď ji probudila. Procházel jsem data z našeho příchodu. Jedna z prvních věcí co jsme zaznamenali, bylo náhlé vzedmutí energie v této části města. Systém se ji snažil oživit, ale my jsme to nevěděli. Vše co jsme viděli, bylo více energie odebírané z už tak vyčerpaného ZPM, tak jsme vypnuli sekundární systémy. Málem jsem jí zabil…..vás." Žena se probudila a ptá se: "Elizabeth? Je toho tolik co ti musím říct. Papír…měla jsem papír." McKay odpovídá: "Ano, máme váš papír a omluvte mojí necitlivost, ale potřebujeme vědět vše o vašem setkání s Antiky. Hlavně, jak jste se vrátila v čase. Mohlo by nám to hodně pomoci."Weirová ho zarazila. Žena začala vyprávět: "Byla to nehoda. Prošli jsem skrz bránu, světla se sama zapínala, cítila naší přítomnost. Město se začalo probouzet. McKay mi popisoval přístroje, ale nebyl jsi jistí jestli má pravdu, zeptala jsem se ho proč to nezjistí. Řekl mi, že je v tom zádrhel, že světla se rozsvítila, vzduch začal proudit, ale z konzolí nevychází žádná energie." McKay jí přeruší: "Počkat, takhle se to nestalo, když jsme dorazili všechno se zapnulo včetně konzolí. Okamžitě jsem se dostal do databáze." Žena oponuje: "Tak se to nestalo, ne poprvé.", a usnula.

V kanceláři Weirové je Beckett a Weirová, ta se ptá Becketta: "Jak je na tom?" Ten ji odpoví: "Je ve velice špatném stavu. Pokud ji podám stimulant, bojím se, že by ji to mohlo i zabít." Weirová řekla: "Nemluvíme o silném stimulantu, jenom tak, aby ji to udrželo o trochu déle. Myslím si že by to chtěla, věř mi."

Weirová přivezla na ošetřovnu kolečkové křeslo a vzala ženu na projížďku městem. Pak ji vzala do konferenční místnosti aby jim mohla říct svůj příběh. Žena začala mluvit: "Vidět město takové jako je tohle na hladině oceánu....nedokážete si představit jak se mi ulevilo." McKay se jí ptá: "Co to říkáte? Město se poprvé nevynořilo?" Ona mu odpověděla: "Ne. Město mělo vážné potíže od chvíle kdy jsme dorazili. Pokoušeli jsme se propojit konzole s dočasnými zdroji energie, abychom se do stali do hlavního počítače a mohli probudit město. Pak mě zavolal plkv.Sumner, abychom šli za ním, tři patra dolů. Bylo tam okno, z kterého byla vidět velká část města. Město bylo pod vodou. Viděli jsme jak se zatopila část města. McKay něco zjistil a zavolal nás zpět nahoru. Poté nás informoval o tom co zjistil. Město mělo štít, který zadržoval vodu, ale energetické nároky města se zvedli, jakmile jsme dorazili. ZPM se vyčerpaly. Štít se hroutil a město se rychle zatopovalo. Naše generátory byly nedostatečné. Zavolala jsem Sumnerovi, aby přestali prohledávat město, ale místo odpovědi jsem slyšela hluk a křik, Sumner s jeho lidé se utopili. Nebyli jediní kdo zahynuli. Nemohli jsme projít skrz bránu, protože město přesměrovalo všechnu energii do štítu. McKay se snažil propojit bránu s naším generátorem. Začaly jsme hledat adresy v databázi, abychom mohli odejít na nějakou planetu v této galaxii. Našli jsme hangár plný lodí, zřejmě vesmírných. Sheppard se na ně šel podívat, chtěl zkusit jestli je zvládne ovládat. Snažil se zjistit kolik do nich můžeme umístit lidí. Většina města již byla zatopena. Sheppard mi nahlásil, že lodě jsou dobrý plán útěku ale, že neví jak s nimi odlétnout. McKay řekl, že se pokusí najít cestu pryč. Jedna loď vypadala jinak, měla jiné ovládání. Dr. Zelenka se na ní šel podívat. Město přešlo do samoochraného módu, začaly se po celém městě zavírat vzduchotěsné dveře. Uvěznilo to naše lidi. Nemohli jsme jim pomoc, utopili se. Šla jsem do hangáru, McKay zůstal ještě v řídící místnosti. Zelenka se pokoušel zjistit proč je ta loď jiná. Ale měl málo času. McKaye mi zavolal, že našel výsuvnou střechu hangáru a, že se ji pokusí otevřít. Dveře v řídící místnosti se uzamknuly. McKay a další tam byly uvězněni. Místnost se začala zatápět. Všichni kdo tam byly se utopili." McKay jí přeruší: "Zemřel jsem?" Žena mu odpoví: "Ano, ale až dokonce si se pokoušel otevřít střechu. Zemřel jsi při zachraňování dalších lidí." Weirová se ptá: "Proč se nezapnula pojistka a město se nevynořilo?" Žena ji odpovídá: "Protože tady žádná pojistka poprvé nebyla. Atlantis zůstal na mořském dně. Štít se zhroutil. Voda vše rozbíjela a zatopovala každou místnost ve městě. Ford a Beckett zemřeli, když se pokoušeli dostat lidi do lodí. Já se Zelenkou a Sheppardem jsem zůstali v pasti, byli jsme uvězněni v jedné lodi a dalších šest lidí bylo v jiné lodi. Nevěděli jak jí mají ovládat. Sheppard se snažil zjistit, jak ji ovládat. Najednou jsme byly ve vesmíru. Někdo po nás začal střílet.", poté dostala záchvat a omdlela.

Když byli na ošetřovně, žena stále spala. McKay přišel a říká: "Je to jasné, ten Puddle Jumper, ve kterém unikli, byl stroj času. Měl zabudovanou nějakou přídavnou komponentu. Otázka je, kde je ten stroj času teď." Žena se probrala a zeptala se: "Co se stalo?" Weirová odpovídá: "Omdlela jste. Co se stalo s tou lodí ve které jste uprchli?" Žena odpovídá: "Byla zničena. Sheppardovi se podařilo zničit jednu z lodí, která na nás útočila, další na nás začala znova pálit. Další věc co vím je, že jsem se probrala na ošetřovně na Atlantisu a byl u mě Antik, jmenoval se Janus. Vysvětlil mi co se stalo. Byli jsme sestřeleni, já jediná přežila. Byla jsem zmatená, řekl mi, že loď ve které jsme unikli byl stroj času. On ho postavil. Když jsem se cítila lépe, přivedl mě před Atlatskou radu. Přivítali mě. Ale řekli mi, že jsem přišla v čase velkého konfliktu, že jsou již dlouhá léta v obležení a město kvůli obraně potopili. Řekla jsem jim, že město jsme tak objevili, když jsme přišli ze Země. Janus byl nadšen, že za 10 000 let je město objeveno. Báli se, aby toto nezměnil můj příchod, protože jsme se střetli s Wraithy. Nevěděla jsem, kdo to je. Pověděli mi o nich, že jsou to mocní nepřátelé jejichž moc a technologie se vyrovnala jejich. Atlantiďané vyslali delegaci chráněnou jejich nejmocnějšími loděmi ve slabé naději na vyjednání míru. Jedna proti jedné byly Atlantské lodě silnější, ale Wraithů bylo příliš mnoho. Po této velké bitvě čekali na poslední evakuační loď a chtěli evakuovat město skrz hvězdnou bránu na Zem. Nabídli mi připojení se k nim. Řekla jsem jim, že se chci vrátit do budoucnosti a zeptala jsem se jich, jestli by mi sebou nedali ZPM, ale předseda rady to zamítl, že už nebudou manipulovat s časem. Janus porušil pravidla tím, že postavil tu loď. Rada přikázala zničit výzkum stroje času a řekli mi, že se vrátím s nimi na Zem.", poté znovu usnula.

Weirová, Sheppard, McKay a Beckett byly na ošetřovně nedaleko spící ženy. Žena se probudila aniž by si toho ostatní všimli. Beckett ostatním oznamoval: "Poslední testy to potvrzují. Její kosterní, svalová, oběhová i nervová soustava je poznamenána stářím. Selhávají jí ledviny, játra a při minulém selhání dostala mrtvici." Sheppard se ptá: "Kolik má času?" a Beckett mu odpoví: "Pochybuji, že přežije noc." Žena je přeruší a začne mluvit: "Nevím kolik času mi zbývá abych vám řekla příběh, na který jsem tak dlouho čekala, abych ho mohla říct." a začne znovu vyprávět: "Rada byla velice rozčílená. Snažila jsem se jim vymluvit, aby zničili stroj času. Nechtěla jsem se vzdát naděje. Naštěstí jsem měla spojence. Byl to Janus. Přivedl mě k jedné člence rady. Řekl jí, že jsem se sem nedostala vlastní vinou, že nemůžu být takto potrestána. Ona tvrdila, že s nimi můžu jít na Zem a žít s nimi. Janus jí odporoval, že se potřebuji vrátit ke svým lidem, ne zůstat s jejich lidem. Ale členka rady řekla, že je to nemožné a že jí je to líto. Řekla jsem jí, že nechápou jak daleko jsme zašli a obětovali jsme se, abychom se s nimi setkali, že jim říkáme Antikové, stavitelé Hvězdných bran, že jsme prošli celé galaxie v touze, že najdeme dobré lidi. Zeptala jsem se jí, jestli tady není jiná možnost, jak by nám mohli pomoci. Navrhla, že po evakuaci zablokují bránu, abychom nemohli v budoucnosti projít. Janus jí řekl, že by potom nebylo město nikdy objeveno. Ona mu odpověděla, že ale přežije má expedice. Řekla jsem jí, že děkuji, ale tohle nechci, že jsme průzkumníci jako oni. Janus zareagoval, že to není překvapení, jelikož jsme druhá etapa evoluce jejich druhu. Nakonec mi řekla, že rozhodnutí rady je konečné a odešla. Janus odmítal porážku a čím více mu to zakazovali, tím více mě chtěl pomoci. A tak za záda rady přišel s náhradním plánem. Vše co jsem mohla dělat bylo držet s ním tempo. Vzal mě do strojovny města a ukázal mi tři ZPM, co napájí město. Ptala jsem se ho, co to dělá. Řekl mi, že vypočítává množství energie, aby udržel město déle v chodu a také, že napájí město všechny současně. Ale, že někdo bude muset každých 3300 let přeprogramovat počítač, aby správně převedl energii, aby je postupně střídal. "Během tisíců let?", zeptala jsem se ho. On mi řekl, že je to možné. Poté ho zavolali do kontrolní místnosti. Šla jsem s ním. Vracela se poslední transportní loď. Byla obklíčena a pod palbou. Loď byla zničena a byla zahájena evakuace města.", poté znovu usnula.

Když se žena probrala, tak nad ní stála Weirová a na ošetřovně spali McKay a Sheppard. Začala znovu vyprávět: "Lidé byli posíláni bránou na Zem. Janus řekl radě, že už jsem prošla a připravil pro mě stázovou komoru. Dal příkazy počítači, aby mě oživil dvakrát za 3300 let. A dal mi instrukce jak přeprogramovat ZPM a zapnout znovu stázovou komoru, také mě varoval, že to může selhat a já mohu zemřít. Naprogramoval pojistku města, až štít selže, tak se město vynoří na hladinu. A potom všichni odešli zpět na Zem. Janus sebou vzal svůj výzkum o stroji času a chtěl ho znovu postavit. Poděkovala jsem mu a on mi poděkoval také, za to že mu dávám naději, že město přežije 10 000 let. Poté odešel i on a já zůstala tady. Šla jsem do stázové komory a udělal jsem to co jsem měla. Pak už to znáte. Ten papír co jsem měla pro případ, že bych nepřežila...už McKay zjistil, co je to?" Weirová jí odpoví: "Ano, je to pět adres." Žena jí na to řekla: "Jsou to základny. Každá se ZPM, Janus mi to řekl.", poté zemřela. Byla zpopelněna a Weirová její popel rozprášila nad městem.